Kaplani se sjeli do Prahy
V úterý 10. června se v prostorách Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze uskutečnila společná výroční ekumenická konference Asociace nemocničních kaplanů (ANK) a Katolické asociace nemocničních kaplanů (KANK). Setkání přilákalo téměř sto odborníků z řad nemocničních kaplanů, zdravotníků i dalších profesionálů. Hlavním tématem letošního ročníku byla spirituální péče v sekulárním prostředí, kde víra není samozřejmostí, ale může se stát překvapivou posilou.
Příspěvky z prostředí nemocnic, věznic či armády spojovala základní myšlenka: duchovní rozměr života patří ke každému člověku bez ohledu na vyznání či přesvědčení. Právě v mezních situacích se totiž lidé často otevírají otázkám po smyslu, identitě a naději.
Víru jsem neřešila
Silný pohled z druhé strany nabídla pacientka Lenka Druláková, která ve své přednášce otevřeně sdílela zkušenost s několikaletou hematoonkologickou léčbou. „Nejprve jsem nabídku rozhovoru s kaplanem odmítla, myslela jsem si, že je to jen
pro věřící nebo pro ty, kdo umírají,“ přiznala. „Víru jsem nijak neřešila, a ani po hovorech s kaplanem jsem se věřící nestala. Ale něco se změnilo, získala jsem důvěru v přirozený a správný chod věcí, které nás přesahují. A někdy je prostě
lepší věřit, že bude líp.“
S vděčností vzpomíná na klid a respekt, který během setkání s kaplanem zažívala. „Nepřesvědčoval mě, že víra je jediná
správná cesta, ale doprovázel mě tam, kde jsem právě byla s úctou a pochopením.“
Být oporou, i když nejsou odpovědi
Jedním z těch, kdo kaplansky slouží právě v této nemocnici pod Petřínem, je jáhen Jan Svoboda, který zde působí již sedmým rokem. „Nejlehčí je pro mě naslouchat. Často se stane, že mi pacient na konci rozhovoru řekne: ‚Tohle jsem ještě nikdy nikomu neřekl.‘ A já vnímám, že jsem se stal svědkem něčeho nesmírně křehkého a hlubokého,“ říká. Naopak nejtěžší bývají chvíle, kdy pacient propadne beznaději a ptá se proč právě on. „Zůstat s člověkem, který trpí a být mu nablízku, i když nic nemohu vyřešit, je velká vnitřní výzva. Být tím, kdo dál důvěřuje Bohu.“
Prostor pro každého
Kaplanská služba není vyhrazena jen věřícím. Právě lidé bez vyznání se často v těžkých chvílích obracejí na kaplany, protože v nich nacházejí bezpečný a respektující prostor. „Myslím, že nejvíc pacienti potřebují, abychom si na ně udělali čas, v klidu je vyslechli a dali jim prostor přemýšlet o tom, co prožívají. Aby se cítili přijati a respektováni, i když jsou zrovna slabí, nemocní nebo nemohoucí,“ doplňuje Jan Svoboda.
Barbora Scherf
(zpráva pro Katolický týdeník)
