Konference SPOLEČNĚ: kaplanská služba v kategoriální pastoraci
Česká křesťanská akademie ve spolupráci s Českou biskupskou konferencí, Ekumenickou radou církví, Asociací nemocničních kaplanů, Katolickou asociací nemocničních kaplanů v ČR, Vězeňskou duchovní službou, Duchovní službou AČR, a Duchovní službou Policie České republiky
Společné přemýšlení nad současnou a budoucí podobou kategoriální pastorace v naší zemi: pozvání přijali zástupci všech typů kaplanské služby a také zástupci jednotlivých církví, České biskupské konference a Ekumenické rady církví.
(pořádala Česká křesťanská akademie – konference věnovaná kaplanské službě v České republice, Emauzy 14.10.2021)
Kaplani často vedou poměrně osamělý boj a potřebují určitě podporu doprovázení. Vidím ale i to, že církev velice potřebuje svoje kaplany a potřebuje se od nich učit. Nedaří se nám zatím najít cestu, jak zkušenosti z kaplanské služby dostat zpět do církve – do sboru a fakultní výuky.
Terminologicky, mluvíme-li o kategoriální pastoraci, která směřuje za hranice církve, přemýšlím nad termínem pastorace. Ten, kdo pastoruje, je v pozici pastora, pastýře, který se stará o stádo. V rámci církve je to pochopitelné – jsou to křesťané, věřící členové církve, já jsem jako farář jejich pastýř. Ale když se dostanu až za hranice církve, jak můžu mluvit o pastoraci. Není v tom nárok, právo ty lidi vést, jako “by byli moji”? Když se dostanu za hranice církve, jak můžu mluvit v tomto smyslu o pastoraci. Radši bych tomu tedy říkal jinak, nebo přemýšlel, o jaké stádo se jedná – není moje a já jsem jeho součástí. Líbí se mi koncept Matoušova evangelia – zde zůstává jediný pastýř Kristus a učedníci, ze kterých se stávají apoštolové, z těchto učedníků se nikdy nestávají pastýři. Ježíš jim říká “jděte jako ovce jako vlky”. Pastýř je Kristus, já tam jako pastýř nejsem. (redakčně zkráceno a upraveno)
náměstek synodního seniora ČCE Pavel Pokorný, panelová diskuse
Kompletní záznam konference se všemi příspěvky naleznete zde: