Právní rámec

Současný právní rámec duchovní služby ve zdravotnických zařízeních ČR:

Ochrana práva na náboženské přesvědčení u osob hospitalizovaných, umírajících a jejich blízkých, stejně jako praktické aspekty realizace tohoto práva při činnosti duchovních, resp. specielně nemocničních kaplanů v kontextu ústavní zdravotnické péče je značně komplikovaná absencí speciálních zákonných ustanovení, která by tento souhrn práv v konkrétní formě přiznávala.

Je nutné vycházet z obecných ustanovení:

 

1) Listina základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.)

 

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

 

Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

 

2) Zákon o církvích a náboženských společnostech (zákon č. 3/2002)

 

§ 2 Svoboda náboženského vyznání

  1. Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

3) Ústava Světové zdravotnické organizace WHO: (zákon 189/1948)

Zdraví je stav úplného blaha tělesného, duševního a sociálního a nezáleží jen v tom, že není nemoci neb neduhu.

 

4) Úmluva o lidských právech v biomedicíně ( č. 96/2007 Sb. m.s.)

čl. 1) Smluvní strany budou chránit důstojnost a svébytnost všech lidských bytostí a každému bez diskriminace zaručí úctu k integritě jeho bytosti a ostatní práva a základní svobody a ostatní práva a základní svobody při aplikaci biologie a medicíny. Každá smluvní strana přijme do svého právního řádu opatření nezbytná pro zajištění účinnosti ustanovení této Úmluvy.

Univerzální deklarace o bioetice a lidských právech UNESCO:

„ (...) lidská identita zahrnuje biologickou, psychologickou, sociální, kulturní a spirituální dimenzi (Bull. Med. Eth., 2005).“

 

5) Práva pacientů schválených v roce 1992 Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví:

 

bod 2) „Pacient má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních návštěv) může být provedeno pouze ze závažných důvodů.“

 

6) Koncepce ošetřovatelství (metodické opatření Ministerstva zdravotnictví 9/2004)

 

2.1 Definice ošetřovatelství

Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání

a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví.

 

Ošetřovatelství je zaměřeno zejména na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví

a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Ošetřovatelství se významně podílí na prevenci, diagnostice, terapii i rehabilitaci. Ošetřovatelský personál pomáhá jednotlivci, rodinám i skupinám, aby byli schopni samostatně uspokojovat fyziologické, psychosociální a duchovní potřeby. Vede nemocné k sebepéči, edukuje jejich blízké v poskytování laické ošetřovatelské péče. Nemocným, kteří o sebe nemohou, nechtějí, či neumějí pečovat, zajišťuje profesionální ošetřovatelskou péči.

 

7) „Mezinárodní akreditační standardy“: Práva pacientů a jejich blízkých:

„Nemocnice má vytvořený postup, v rámci kterého uspokojí požadavky pacientů a jejich blízkých na poskytnutí duchovních služeb či podobné požadavky vyplývající z pacientových duchovních potřeb a náboženského přesvědčení.“

 

8) Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC v ČR