Nemocniční kaplan v prostředí nemocnice

Profesionální nemocniční kaplan nenahrazuje místní náboženské představitele, ale vyplňuje speciální potřeby, které jsou zahrnuty ve zdravotnických prostředích. Mnoho nábožensky aktivních lidí neinformuje o své hospitalizaci svého duchovního. Navíc mnoho pacientů nemá náboženskou komunitu, na kterou se mohou obrátit v době zdravotní krize. Pro ostatní je pozornost, kterou jim věnuje jejich duchovní, limitována tím, že jsou v nemocnici daleko od domova a také tím, že se pacienti obávají o své soukromí a že se bojí, že jejich vlastní duchovní jim nebude rozumět nebo jim nebude nápomocný. Nemocniční kaplani mají specializované vzdělání k tomu, aby pomohli pacientovi mobilizovat jeho síly a bojovat s nemocí. Svoje služby nabízejí všem pacientům. Kaplani zachovávají mlčenlivost a poskytují pacientovi vhodné prostředí pro to, aby se zbavil svých duševních i duchovních problémů.

Náplň práce nemocničního kaplana

Náplň práce je v našich podmínkách individuální podle integrace kaplana do multidisciplinárního týmu ve zdravotnickém zařízení. Tedy níže vypsané aktivity nemusí všechny konat každý kaplan. A naopak, někteří kaplani mohou mít ještě jiné aktivity. Zde čerpám z vlastní zkušenosti z práce na Onkologické klinice a I. interní klinice - hematoonkologie VFN a 1.LF UK v Praze.

  • péče o rodinu i zdravotnický personálu v situaci smutku a při ztrátě blízké osoby
  • vyhledávání nebezpečí – identifikace jedinců, jejichž náboženské/duchovní konflikty by mohly ztížit jejich uzdravení nebo adekvátní přizpůsobení se situaci
  • setkání za účelem zhodnocení kritické stresové události
  • komunikace s těmi, kteří poskytují péči
  • pomoc zaměstnancům s komunikací se účastní lékařských vizit a porad, které se týkají péče o pacienta; kaplani nabízejí pohled na duchovní situaci pacientů
  • účast na interdisciplinárním vzdělávání
  • vyjasnění konfliktů mezi zaměstnanci, pacienty a členy rodiny
  • pomoc při rozhodování se a komunikaci, která se týká záležitostí smrti a umírání
  • podpora zaměstnanců, která se týká osobní krize nebo pracovního stresu
  • modlitby a čtení duchovních textů (s pacienty i sám)
  • požehnání a svátosti (svátosti udělují samozřejmě jen vysvěcení jáhni nebo kněží)
  • objasňování důležitých etických otázek pacientům, členům rodiny, zaměstnancům a zdravotnickému zařízení
  • účast na zasedání etických komisí a revizních komisí zdravotnických zařízení
  • konzultování etických obav a problémů se zaměstnanci a pacienty
  • provádění vzdělávání v doškolovacích kurzech
  • dělání prezentací týkající se duchovních a zdravotnických otázek
  • vzdělávání studentů v profesích zdravotní péče; toto vzdělání se týká propojení náboženství a duchovní oblasti se zdravotnickou péčí
  • působení jako obhájce nebo „kulturní zprostředkovatel“ mezi zdravotnickým zařízením a pacientem, členy rodiny a zaměstnanci
  • nabídka emocionálně a duchovně „bezpečného“ profesionála, u kterého mohou hledat radu nebo poučení pacienti, členové rodiny a zaměstnanci
  • publikování v odborných lékařských časopisech a církevních periodikách
  • spolupráce při psaní monografií