Duchovní péče ve FNB

Magazín FNB – 3/2011 (str. 9)

Fakultní nemocnice Na Bulovce se vždy snažila zprostředkovat pro pacienty, kteří projevili zájem o uspokojení svých duchovních potřeb v průběhu hospitalizace, návštěvu kněze a pravidelné bohoslužby. Už po léta tuto službu obětavě plní otec Lukáš Lipenský, člen rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Jedná se o jediný řád, který má původ v Českých zemí a jehož hlavním posláním byla od samého počátku špitální činnost.

S kým je možno se ve FNB setkat
„Pater Lukáš Lipenský, OCr. slouží každý první a třetí pátek v měsíci mše svaté přímo v areálu nemocnice v budově č. 20 (malý zámeček). Mimoto je schopen kdykoliv přijet za pacientem přímo na oddělení a posloužit mu svátostí smíření (zpovědi) nebo svátostí pomazání nemocných, kterých se pacienti v těžkém zdravotním stavu nebo před závažným zdravotním zákrokem často dožadují,“ informuje Mgr. Jaromír Odrobiňák, nemocniční kaplan ve FN Na Bulovce. Od roku 2008 začala pomáhat při zajištění duchovní péče také husitská farářka Eva Cudlínová, která je dnes členkou Etické komise FNB. V roce 2009 Mgr. Cudlínovou vystřídali na pozici nemocničních kaplanů evangelická farářka Alena Procházková a jáhen z římskokatolické církve Jaromír Odrobiňák.

Pacient se nemusí hlásit k církvi
Spolu s jejich nástupem se proměnila i podoba služby, kterou nabízejí. Vedle modelu nemocničního kaplanství v užším slova významu, jak byl popsán výše, začali budovat i jeho širší pojetí. „Předně vycházejí z celostního pohledu na člověka, který přiznává vedle biologických, psychických a sociálních, rovněž spirituální potřeby každému jedinci, ačkoliv on sám se nedefinuje jako věřící. Za další ji poskytují nejen příslušníkům napříč různými náboženstvími, ale dokonce, a možná především, lidem, kteří se sami nehlásí k žádné církvi,“ sděluje Mgr. Odrobiňák. Svou péči nenabízejí pouze pacientům, ačkoliv ti stojí v centru jejich pozornosti, ale také blízkým osobám pacientů a těm, kteří o ně v nemocnici pečují. O spirituální péči může požádat pacient sám nebo v zastoupení jeho příbuzní a známí, případně ošetřující personál.

Účinná pomoc má své zásady
Chce-li nemocniční kaplan postupovat při naplňování těchto cílů „lege artis“, musí se řídit zásadami, které vyslovil Viktor Emil von Gebsattel ve sborníků esejů o osobním zrání „Bolest a naděje“ vydaném v nakladatelství Vyšehrad v roce 1992: „Aby byla pomoc opravdu pomocí, musí splňovat určité požadavky. Musí být za prvé účinná a za druhé pravá. Jenom přesným vhledem do struktury nouze bližního se poskytnutá pomoc stává účinnou. Známe z každodenní praxe lidi, kteří jsou prodchnutí překypujícím puzením pomáhat. Jejich pohotovost k pomoci však běží jaksi naprázdno, protože nemají věcné znalosti, které teprve umožňují smysluplnou pomoc. Podobně jako potřebuje pomoc k tomu, aby byla účinná, věcného zamyšlení nad vztahovou strukturou nouze bližního, tak potřebuje na druhé straně k tomu, aby byla pomoci pravou, zamyšlení nad vlastním smýšlením. Neboť všichni víme, že to, co zvnějšku vypadá jako pomoc, může, viděno zevnitř, znamenat něco docela jiného: ješitnost, farizejství, vládychtivost; může to být slabošská soucitná křeč nebo horlivý útěk před vlastní nouzí, ale ne pomoc.“

Kaplan je vázán mlčenlivostí
Nemocniční kaplani jsou vázáni mlčenlivostí duchovních i pracovníka ve zdravotnictví, a proto třetím osobám sdělují jen to, na čem se s pacientem dohodnou. Tato jejich vázanost mlčenlivostí umožňuje zdravotnickému personálu rozvíjet s nimi týmovou spolupráci. K ní patří také možnost nemocničních kaplanů vstupovat na jednotlivá oddělení, případně mít možnost hovořit tam s pacientem v soukromí.

Příklady poskytnutí duchovní péče
Uveďme závěrem několik příkladů, jak využití nemocničních kaplanů vypadá v praxi. Na jednu z klinik byla přivezena pacientka, u které bylo vysloveno podezření na probíhající domácí násilí, která ona sama z pseudonáboženských důvodů popírala. Rozhovorem proto nebyla pověřena ani sociální pracovnice, ani psycholog, ale nemocniční kaplan. Na jinou kliniku byl přijat k společné hospitalizaci jako doprovod dítěte i rodič. „Ukázalo se, že ten aktuálně řeší několik osobních problémů, takže jeho přítomnost nesplňuje účel a není dítěti očekávanou oporou. Nemocniční kaplan provázel duchovním povzbuzováním rodiče a ten pak mohl v důsledku toho dávat potřebnou podporu dítěti,“ vysvětluje Mgr. Odrobiňák. Na další klinice, kde jsou pacientům často sdělovány závažné diagnózy, eventuálně negativní prognózy, byli nemocniční kaplani opakovaně požádání o přítomnost, aby byli pacientům, případně jejich blízkým osobám, k dispozici při vyrovnávání se s emočním chaosem vyvolaným strachem ze smrti, protože lékaři ani sestry nemají pro systematičtější doprovázení dostatek času.
„Doufejme, že tento článek napomůže ke snazšímu rozpoznání pacientů vhodných pro spirituální péči, a tím častějšímu kontaktování nemocničních kaplanů,“ uzavírá Mgr. Jaromír Odrobiňák.

Zdroj:http://fnb.cz/data/stranky/onemocnici/magazin/magazin_09.pdf  (str.9)