Etický kodex

Etický kodex nemocničního kaplana

Kodex vychází z mezinárodních i národních dokumentů. Mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech vytvářejí obecné standardy a poukazují na práva, která jsou globální společností akceptována.*

Spirituální péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu s úctou k důstojnosti lidské osoby z pozice věřících křesťanů, věnujeme pozornost jeho sociálnímu okolí, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje.

Pracovníci, kteří o něj v různých zdravotnických zařízeních pečují, se mu s ohledem na existenciální, duchovní a náboženské potřeby snaží zprostředkovat zdroje víry, kulturní hodnoty i podporu společenství.**

Nemocniční kaplani a dobrovolníci jsou ve vztahu k pacientům, příbuzným, jiným jim blízkým osobám i pracovníkům ve zdravotnických zařízeních zavázáni dodržovat tyto etické zásady:

  1. proklamovat, respektovat a chránit nedotknutelnou hodnotu a důstojnost každé osoby;
  2. s úctou respektovat existenciální a duchovní rozměr utrpení, nemoci a smrti;
  3. bez vnucování přibližovat uzdravující, podpůrnou, usměrňující a smiřující sílu náboženské víry;
  4. dbát na to, aby spirituálním potřebám lidí z různých náboženských nebo kulturních prostředí bylo vyhověno při respektování osobního přesvědčení pacienta a i pracovníka;
  5. chránit pacienty před nevhodnou duchovní vtíravostí nebo proselytismem;
  6. poskytovat podpůrnou spirituální péči zejména empatickým nasloucháním a s porozuměním vnímat stavy úzkosti, obav a znejistění;
  7. zprostředkovat či poskytovat bohoslužbu, obřady a svátosti podle potřeb pacienta a svých vlastních možností, daných řádem té které církve;
  8. přijímat případné úkoly v multidisciplinárním zdravotnickém týmu, jsou-li do něho zařazeni;*
  9. působit jako zprostředkující a smírčí osoby v konfliktních situacích;
  10. nevyužívat těžké situace pacienta ani informací, přijatých v souvislosti se spirituální péčí, ve svůj prospěch;
  11. zachovávat mlčenlivost o svěřených důvěrných informacích
  12. rozvíjet a udržovat požadované znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti své práce;
  13. v případě potřeby zprostředkovat kontakt s duchovními vlastní církve;
  14. chápání služby nemocničního duchovního je primárně neevangelizační


* Dokumenty relevantní pro pastoraci v nemocnicích jsou:

  • Všeobecná deklarace lidských práv;
  • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech;
  • Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech;
  • Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace;
  • Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen;
  • Úmluva o právech dítěte;
  • Helsinské deklarace Světové lékařské organizace. Revidovaná verze 2000.09.01;
  • Úmluva o lidských právech a biomedicíně. (1.10.2001);
  • Etický kodex práv pacientů. (1992);
  • Ochrana lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících. Rada Evropy (červenec 1999);
  • Pařížská charta proti rakovině;
  • Charta práv dětí v nemocnici;
  • Standardy pro zdravotní kaplanství v Evropě. (2002);
  • Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice;
  • Doporučení Rec (2003) 24 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům Organizace paliativní péče a Příloha k Doporučení;
  • Charta práv duševně nemocných;
  • Charta práv seniorů.

** Srov. Standardy pro zdravotní kaplanství v Evropě 1
*** Srov. Standardy pro zdravotní kaplanství v Evropě 3.