Krátký výtah z přednášky „Hledání boha ve Starém zákoně“

Přednáška doc. Petra Slámy o hledání Boha ve Starém zákoně pojednává o zkušenosti Bohem vyvolených jednotlivců (starozákonních aktérů), se kterými Bůh začal hovořit a kterým se zjevoval a dával jim zakoušet svou velikost. Každý z hrdinů přitom má ve své moci, zda tento jednoznačný „dar setkání“ s Bohem (mnohdy nevyžádaný a neočekávaný) udrží a rozvine ho. Hrdinové biblických příběhů jsou totiž zároveň často vystaveni pokušení aktualizovat si setkání s Bohem podle svých představ… Jako by se namísto trpělivého naslouchání a očekávání Božího hlasu mohli Bohu sami vnutit způsobem: „Jsem tu, hovoř…“ (např. Saul u vědmy Ejn Dóru). Předchozí setkání a zkušenosti těchto biblických hrdinů se tak stávají jakousi šablonou zdravé i nezdravé osobní spirituality založené na zkušenosti setkání s Bohem, který v sobě nese prvky bázně a absolutní nevyzpytatelnosti…

Bůh tak v jistém slova smyslu svým promlouváním stále nově roubuje a kultivuje svůj vyvolený národ… Adekvátní odpovědí víry konkrétních aktérů biblických příběhů je přiznat Bohu onu svrchovanost promluvit v čas, kdy On uzná za vhodné Jeho vlastním způsobem. Být připraven ke konfrontaci se Stvořitelem znamená celým svým srdcem říci: „Zde mne máš, Pane…“ Vzdalovat se od Boha naopak znamená Boží hlas zatemňovat vlastními představami o tom, jaký Bůh je, či že s Bohem mohu komunikovat po svém, jako bych si sám mohl svou vůlí jeho odpovědi/zjevení vynutit… Pozoruhodné je přitom setkání Abrahama s Hospodinem v zemi Mórija, kam ho Hospodin povolal, aby obětoval svého syna Izáka. Abraham se na cestu vydává, není ovšem tím, kdo by si vedle nepochopitelného nároku Boha automaticky „udělil dispenz“ od toho naslouchat do posledního okamžiku svému synu Izákovi a vztahovat se k němu jako ke svému vytouženému a jedinému dítěti. (Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Zde mne máš, můj synu…") Abraham je tak poslušný Bohu, který pro něj není jen spravedlivý, ale SPRAVEDLNOST sama. Nezříká se přitom ovšem ani stejným způsobem a stejnou pozorností (a stejnými slovy) naslouchat Izákovi.

Zkušenosti biblických příběhů tak poukazují, že Bůh není člověku stále po ruce ve smyslu připravených instantních „správných“ odpovědí… To my lidé musíme stále hledat jeho vůli a být připraveni té jeho vůli trpělivě naslouchat… Pro praxi nemocničního kaplana je inspirativní memento Boží neuchopitelnosti a formování vlastní zkušenosti hovorů s Bohem, ale zároveň i s pacienty, jejichž svět, sdělení a hodnoty pro nás mohou zůstat stejně neuchopitelné, nejednoznačné a nesrozumitelné… Adekvátní odpověď nabízejí sami bibličtí hrdinové, kteří v tom zápasu obstáli díky svému odevzdání se slovy: „Zde mě máš Bože…“

Ať je tedy i to naše naslouchání a snaha spatřit ten životní příběh pacientů, se kterými se setkáváme v nemocnici, vždy plné bázně, chvění a trpělivosti, kvůli kterému zároveň nezapomeneme naslouchat i nárokům těch našich nejbližších!

Shrnutí přednášky pro potřeby ANK sestavil otec Metoděj Vít Kout.

iforum 11167 version1 slama30